KENNEL  ROYAL STUART Dalmatian's

EVROPA a KLUBOVKA BUDAPEŠŤ 08'...

Když jsem před dvěma roky zjistila, že bude EVP v Budapešti, jako nejeden ,,psí šílenec,, jsem prohlásila JEDU. Sorbonek již bude ve veteránech a my si tu VELKOU výstavu náležitě užijeme. V dalším roce jsme již znali navržené rozhodčí a já musela své plány změnit. Pro plemeno dlouhosrsté kolie byli určeni 3 rozhodčí, maďarští rozhodčí, což znamenalo, že nemá cenu za tuto výstavu vyhazovat peníze. Jenomže loni v říjnu jsme o Sorbonka přišli a shodou náhod jsme již za 2 dny měli doma malou puntíkatou krásku. Krásku doslova a do písmene.

V březnu jsem zaplatila a poslala přihlášku. Pošta byla ke mně milosrdná, peníze nevrátila zpět a já už jen čekala, zda bude či nebude má přihláška přijata. A protože se u této výstavy konaly i výstavy Klubové, proč nezkusit štěstí i tam? V květnu jsem se domluvila s kamarádkou Monikou, ta přihlásila svého koliího kluka Merlina, že se ke mě přidá a pojedeme spolu. Jsem nesmírně ráda, za toto její rozhodnutí, protože její pomoc byla neocenitelná. Moje angličtina? Základ ano, ale na nějaké vybavování teda určitě ne. Navíc se s náma přestala kamarádit navigace a Monča jako navigátor, mapu Pešti jsem koupila až na místě, je naprosto úžasná.

V polovině srpna dorazil vstupní list na Evropu. Na konci srpna jsem poslala Klubovku a čekala. Týden před výstavou, jsem začala být nervozní, protože mi nepřišlo vůbec nic. Na mé maily nikdo nereagoval a mě nezbylo nic jiného, než zavolat do Maďarska a svou chabou angličtinou zjistit co a jak. Pán na druhém konci byl velmi milí, ale moji přihlášku prý nemají, protože má malou mail schránku. Ubezpečila jsem ho, že má přihláška odešla poštou a již večer jsem měla mailem přijetí potvrzeno.

Ve čtvrtek, po deváté hodině ráno, odjíždíme s Kyrou směr benzinka Rolenka, tady na nás čeká Monča a pak hurá Budapešť. Ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě? Odbočku z dálnice jsem neminula, ale místo abych projela rovno na benzinku, jsem opět najela na dálnici. To znamenalo dojet až do Brna, otočit se na nějakém vhodném místě, samo, že jediné vhodné místo je křižovatka a jet zpět. Na benzince nakládám Monču s Merlinem a zjišťuji, kudy se dostanu na silnici vedle, která vede do Brna. Slečna u McDonalda mi sděluje, že musím vjet do zákazu vjezdu a doufat, že tam nebudou policajti. Taky doufám, že mi tam nevjede nějaké auto. V 11 hodin opouštíme Brno a do Budapeště vjíždíme přesně ve 14:00. Tady nastává práce pro GPSku. Tou nejkratší cestou nás dovedla až k hotelu Lucky, do cíle naší cesty. Sice jsem jí moc nevěřila, ale stejně by nám nic jiného, v tu chvíli, nezbylo. Jenže podle nevěřícího pohledu recepčního, mi bylo jasné, že něco neklape tak jak má. A to něco byla naše rezervace. Prostě nebyla, hotel byl plně obsazen. Já objednala hotel přes Německo, rezervace mi byla potvrzena, jenže maďaři odepsali, že již mají plno, ale na to již nedostali z německé strany žádnou odpověď. Musím říct, že se k nám ale zachovali skvěle a zarezervovali nám hotel o 3km dál. Jenže i pouhé 3km, v zemi, kde není normální ani jazyk, vypadají jako noční můra a pochopitelně se nechytá ani GPS. Musím, ale říci, že jsme náš druhý hotel, hotel Polus, našly hned napoprvé a bez nějakého bloudění. A dokonce i ubytování, s poplatky za psy, nás vyšlo nejméně o 21Euro levněji. Ovšem v hotelu je ubytováno něco kolem 50 - 60 psů. Pro jistotu kupuji mapu Pešti.

Pátek:

dneska mě čeká velký DEN, tomuto dni jsem v podstatě podřídila celý rok. Musím ale přiznat, že čím víc se tato výstava blížila, tím víc jsem byla nejrvoznější. A to už celej týden.

Ráno vstáváme celkem brzo, protože snídaně se podávají od 7:00 hodin a já už chci mít vše naloženo, psy vyvenčené a mám obavy, že mě zklame navigace. Bohužel má předtucha byla správná a po zamotání se v Pešti, někde mezi rodinnýma domkama, přichází na řadu obyč. mapa a Monča. Za pomoci místního se dostáváme na větší silnici a poté už celkem lehce na výstaviště. Cesta nám trvala něco málo přes hodinu, pouhých 5 km - kdybych teda blbě neodbočila, ale na výstavišti parkujeme hned po deváté a výstava začíná až v jedenáct. Jak většina lidí předvídala, maďaři mají na vše čas a začíná se asi o hodinu později. Ale potom to odsejpá jako po másle.

Dalmatiny přijela posuzovat irská rozhodčí Elizabeth Ann Inghram /88 dalamtinů/ a vzala to pěkně po ,,anglicku,,. Po nakouknutí do vedlejších kruhů, zjišťuji, že se tak posuzuje všude. Postavit psíky do postoje, oběhnout kolečko a zase postoj. Rozhodčí si prohlédla každého psíka zvlášť - postoj, zuby a v běhu, tam zpět, trojúhelník a zase postoj. Musím říct, že koberec byl natažen do kola a dokonce aby psíci mohli bezpečně oběhnout trojúhelník, byl ještě kousek natažen tak, aby tento trojúhelník vytvořil. Paní rozhodčí má při pohledu na každého psíka již svůj úsudek a buď jej pouští na druhou stranu nebo se loučí. Takže po prvním kole zůstávají v kruhu pouze psíci se známkou VÝBORNÝ. Ty si nechá paní rozhodčí znovu proběhnout a potom si v běhu prohlédne ještě každého zvlášť. Zase se proběhnou všichni a paní rozhodčí si v kruhu nechává již jen 4 psíky. A tady je již způsob posuzování jiný než u nás. My jsme zvyklí, že jak se oběhne kolo, či více koleček, rozhodčí prostě k někomu přijde a máme vítěze. Ne tak při anglickém způsobu posuzování/navíc bez posudků/. Rozhodčí má v kruhu 4 psíky a seřadí si je již na pořadí. Nechá je znovu oběhnout kruh a dle potřeby zase popřehazuje a to se děje třeba i čtyřikrát, pokud není rozhodčí spokojen. Ten co běží první je potom první.

Konečně nastupujeme MY. V naší třídě je 11 mladých fen a Kyrunka je hned druhá na raně. Mám pocit, že Kyra je ze všech nejmenší a vypadá jako nedochůdče, ale první kolo zvládáme dobře, postupujeme dál. Paní rozhodčí dala třem fenkám za náma VD. Nechala si zbývajících 8 proběhnout a potom se rozhodovala mezi dalšíma čtyřma. První šla fenka před náma, další dvě byly někde vzadu a čtvrtá někde uprostřed. Stojíme jako první a rozhodčí nám dává pokyn k oběhnutí kolečka. Rychle zastavit a postoj. Tuším, že se mění 3 a 4 místo a znovu kolečko. Stojíme pořád první, ale já si říkám, že rozhodčí půjde k někomu jinému. Nejde. Mám obrovskou radost a ani se mi tomu nechce věřit. Nespím? Kyra je Evropský vítěz mladých 08'.

A protože o BEST JUNIORA porážíme psa, nastupujeme v odpo soutěžích za 6. skupinu o nej. mladého jedince, spolu s náma asi dalších 20 psíků. Postupujeme mezi nejlepších 6 a tak to taky zůstalo.

Kolem šesté hodiny opouštíme výstaviště, s nastudovanou mapou k hotelu a pomalu, velmi pomalu se posunujeme ku předu. No co Vám budu říkat, cesta zpět nám trvala dobré dvě hodiny.

Musím ale ještě vzpomenout na katastrofální organizaci ohledně zápisů do PP, výdeji cen, vystavení certifátu na Crufta a výdeji diplomu - ten vyřizujeme až teď. Nic nebylo pohromadě, zapis do PP na opačném konci výstaviště, ceny jinde a o co jste si neřekli, to Vám prostě nedali. Každý z čechů věděl něco a tak fungovala vzájemná výpomoc.

Sobota:

dnes nás čekají dvě Klubovky v Kinczem parku: mě s Kyrou a Monču s Merlinem. Počasí je odporné, od rána lije a je zima. Cestu máme nastudovanou ze včerejška, od hotelu jednou zahýbáme do prava, potom dlouho rovno, u kostela do leva a pak pořád za nosem až k výstavišti. Jenže u kostelu zrada - cedule ZÁKAZ ODBOČENÍ v levo. Tak co teď? Risknout a jet do leva? Při mé smůle, tam budou stát někde policajti. No nic, projíždíme křižovatku, za ní se otáčíme a frčíme do prava. Na výstavišti jsme asi za 20 minut. Zkoušíme zaparkovat u Kinczem parku, ale bezvýsledně. Otáčíme se a parkujeme na výstavišti, sice to máme o kus dál a musíme projít celým výstavištěm, ale co se dá dělat. Protože prší necháváme Kyru v autě a jen s Merlinem a věcma spěcháme do parku, Klubovka britských ovčáckých plemen ,,má,, začít o půl desáté, naše až v deset.

Slíbila jsem Monice, že jí pomůžu s vystavením a úpravou Merlina. Bohužel zůstalo jen u úpravy, protože obě výstavy začaly pozdě. Naše v jedenáct a Moničena dokonce až asi ve dvanáct. Naštěstí mi nebe seslalo pomocnici. Stala se jí jihoafrická rozhodčí a chovatelka kolií. Jejich delegace zde byla na školení a při prohlídce výstavy narazila na Monču s Merlinem. Při obdivování Merlina, bylo paní rozhodčí nabídnuto jeho vystavení a ta tuto nabídku neodmítla, Merlina vystavila i v neděli. Ve velmi silné třídě mladých získali parádní 3 místo. Díky za pomoc.

Na desátou jsem přivedla Kyru, vyslekla ji z promoklého kabátku, vytřela. Chudinka pak čekala další asi dvě a půl, v zimě, bez možnosti se pořádně protáhnout, protože pořád lilo jako z konve. Podle toho vypadalo i naše vystavení. Ještě než jsme šly do kruhu jsem říkala, že to bude VD jak vyšité, Kyra se nepředvede a bude se klepat. No nebyla jsem daleko od pravdy. Kruh byl sice pod jakýmsi stanem, ale ze všech stran fučelo a stan se pod poryvem větru řádně třepotal. Kyra v postoji nechtěla stát, klepala se, pořád se ohlížela, lekala se a jak začala štěkat nebyla schopná skončit. I přes toto nevastavení nám pan rozhodčí Štefík zadává V2. Fenek bylo tentokrát jen 6.

Výstavu opouštíme hned jak je to možné, ale opět nás čeká ucapný výjezd a cesta trvá přes dvě hodiny.

Zpětně se dozvídám, že ustát to pod stanem dělalo problémy i mnoho dalším, již ostříleným pesanům.

Neděle:

dnes je na řadě pouze Merlin, posuzování je opět posunuto asi o hodinu a půl, z důvodu, že plno vystavovatelů visí v zácpě.

Kolie jsou rozděleny do třech kruhů, Merlina posuzuje paní Balazsovits a spolu s ním je dalších 6 psíků. Musím říci, že Merlin je nejlépe předveden, jak v postoji, tak v pohybu, ale bohužel to nestačí. Náš bluemerláček získává VÝBORNOU 3.

Vím že bych měla být velmi spokojena, ale bohužel nad tímto místem, kvůli způsobu co předvedla paní rozhodčí nemohu. Protože aby byl první pes co nechtěl vůbec běžet a páneček jej málem uškrtil a druhý skončil pes z chovu této rozhodčí? I Vám tu něco smrdí? Vím, že se Monča jela ,,jen,, zůčastnit a můžu říct, že s těmi výsledky co obdrželi po oba dva dny, jen málokdo počítal, ale PROČ nebýt ještě o kousek víš, když na to ten pes, v té konkurenci co tam byla měl?

Po dvanácté hodině opouštíme výstaviště a ,,hurá,, k domovu. To jsme si ovšem pouze myslely. Naprosto nedostatečné značení - maďaři používají pouze čísla silnic, zapříčinilo, že jsme se po Budapešti povozily asi další dvě hodiny, tam a zpátky, z jednoho konce Peště na druhý. Chudinka Monča, než dle mapy našla na jakém konci se naházíme, už jsem byla jinde. Ale nakonec nás Monča vyvedla a je lepší než GPS.

Sen se stává skutečností a to ,,šílené,, město opouštíme přesně o půl třetí. Za tři a půl hoďky jsme v Brně, pochopitelně s malou zajížďkou do Rakous.