KENNEL  ROYAL STUART Dalmatian's

Šampion šampionů 09' Leszno...

Wystawa championow - Champion of champion's Leszno 2009, to je doslovný název této ŠOU.

Tak na tuto výstavu jsem ukecala kamarádku Jitku, ta přihlásila svou corgi Auru a v neděli 1.března o půl sedmé ráno jsme vyrazily směr Leszno. Doma jsem studovala mapu města. Navigace jsme měly dvě, ta moje se opět projevila jako zrádce, Jitčina naštěstí ne. Ale stejně bychom na místo dorazily i bez ní. Bloudění nám hrozilo na zpáteční cestě a to ve Wroclavě. Prostě poláci si s dostatečným značením hlavu nelámou a tak jsme se jednou utly. Navigace ta ,,svině,, si zrovna dala pauzu, ale proč se tomu divit, že? Musím ale přiznat, že pořád lepší než značení v Pešti .

Ještě než jsme vyjely, tak jsme věděly, že Kyra je přihlášená jako jediný dalmatin, corgi jsou 4. Taky jsme věděly, že Jitka jde na řadu ve 12:45 a já 13:25. Intoš nám vyhodil délku trasy pouhých 313 km a 3,5hodiny jízdy, k tomu jsme daly hodinu, to kdyby se po cestě něco stalo a další hodinu, kdybychom to náhodou ve městě hledaly.

Bylo skoro půl dvanácté a my pořád nebyly na místě, ikdyž ukazatele i navigace nám ukazovala jen asi 5km. V duchu jsem se modlila aby to Jíťa stihla. Dojely jsme do města a já už čučela všude okolo, kam jet dál. Na křižovatce jsem si říkala hodím to doleva a někde u této silnice to musí být. Pak mé oko zahlédlo něco, co vypadalo jako pes. No pes to byl a né jeden. Paráda jsme skoro na místě a nebloudíme. Když jsme popojely víc ke křižovatce, na semaforu byla přilepená cedule Wystawa psow a šikma do leva. Paráda. Hahá, ale poláci jsou taky pěkný ,,esa,, a všude kolem cesty je zábradlí. Zachraňuje nás další křižovatka na které se otáčíme a nejen my.

Místo na parkování jsme našly s odřenýma ušima , to samé platí pro flek v hale. Po zaplacení a počátečních zmatcích zjišťujeme jakou má Aura konkurenci.

Výstava se koná v hale, ve které se hraje basket. Parkety jsou potaženy kobercem, imitace trávy - no pro psí tlapky nic moc. Hrací plocha je rozdělena na čtyři kruhy, ale podle čeho byla plemena a skupiny seřazena netuším. Plemena byla abecedně, ale skupiny? Třeba náš kruh 3, napřed byla skupina 7, po ní 8 a na konec 6. Ale co důležité je, že všechno šlo a odsejpalo tak jak má.

Musím říct, že jsem byla velmi překvapena, že se zadává titul CWC, Nejlepší pes či fena v rase a BOB. Systém této výstavy je úplně jiný než náš a mě se líbí víc. V plemeni nastupují zvlášť psi a feny, vybere se ten nej a potom nej pes a fena nastoupí proti sobě. Z nich rozhodčí vybere toho, o kterém si myslí, že je nejlepší a ten postoupí do dalšího kola. I tady platí, že pokud je přihlášen pouze jeden pes, postoupí automaticky dál.

Jako první šla na řadu Jitka s Aurou a spolu s nimi další 2 corgi. Holky fakt odvedly úžasnou práci a skončily na parádním druhém místě .

Po chvíli jsme přišly na řadu my. Rozhodčí pan Dostál byl velmi milí, i přes to, že nám vytkl, že Kyra nemá hrudník. Taky mě pošťuchoval, že to máme bez konkurence. Ale copak za to můžu, že se jiní majitelé dalmatinů nepřihásili? 

A pak nastala šou a to šou se vším všudy. Hala poteměla a nastala práce pro reflektory.

Do druhého kola nastupovali BOBové a na každou skupinu byl určen rozhodčí. Ti vybrali z každé skupiny 3 psy , z 1 a 2 skupiny 4 psy. Ti potom nastoupili do velkého finále. V každé skupině nastupovali psi abecedně. Každý pes měl rozhodčího jen pro sebe. Při vbíhání do kruhu, byl každý vbíhající pes nasvícen reflektory, oběhl skoro celou halu a teprve potom mohl vběhnout další pes. Bylo to sice dlouhé, ale byla to nádhera.

Nastal náš čas a já s Kyrou jsem se chystala v předkole a počítala jsem s tím, že se jen proběhnem a pojedem domů. Zvlášť potom, co po Kyře vyjela fena RR. Bohužel to nebylo jen ohnání se po feně. RR, kdyby mohla, tak naši prckovou dozajista hodně potrhala. Pro naši holčičku, která miluje všechny, lidi i psy, to byla tvrdá lekce a bohužel se na ní, v tu chvíli, velmi podepsala. Z veselého puntíka se během chviličky stal puntík velmi, jak to napsat, velmi zpráskaný. Kdo ji zná, ví, že je Kyra pažravec a pořád vrtí chvostíkem, ale tady nepomohla ani kokina a chvostík by jste těžko hledali. Kyra v postoji stála, teda spíš nestála, nahrbená, zadek chtěla schovat pod sebe a bez veškerého zájmu. Samozřejmě, že v ten moment si nás prohlížel rozhodčí pan Aleksander Skrzynski, který vybíral zástupce ze 6. skupiny.

Vbíháme do kruhu a Kyra mi opravdu dává zabrat. Mám pocit, že to puntíkaté stvoření ze mě opravdu tahá mé nejzapadlejší znalosti o handlingu. A že jsou zapadlé hodně hluboko . Rozhodčí si opět prohlédl všechny psy, nastoupené za 6. skupinu, bylo jich 8. A všechny si prohlédl v pohybu. Poté si vybral tři, pro něj, ty nejlepší. Byla jsem hrozně překvapená, ale taky šťastná   - Kyra postupuje společně s bíglem a porcelainem. Tito zástupci honičů nechávají za sebou i tolik v Polsku oblíbená plemena jako jsou: baset, barváři nebo RR.

Kyra postoupila mezi 32 nejhezčích psů výstavy a já byla zvědavá co bude dál.

Personál natáhl na koberec dva koberce. Jeden v barvě modré, druhý v barvě červené a pak nás všechny nahnali do kruhu. Z jedné strany šli 3 rozhodčí, kteří si prohlédli všech 32 psů a z druhé strany někdo z organizátorů. Každý finalista si zašátral v takové umělohmotné nádobě a výtahl si číslo. Poté si k sobě našel druhého do páru. Na nás vyšla losem lhasa apso, která nás i vyřadila.

Vždy proti sobě nastoupili dva psi, 1 + 2, 3 + 4 až po 31 + 32. Z koberců bylo vytvořeno malé téčko aby si rozhodčí mohli psíka prohlédnout i z boku. Proběhli se po koberci, pouze směrem k rozhodčím a před podiem se postavili do výstavních postojů.

Rozhodčí se usadili na podium za stůl. Každý měl před sebou dvě tlačítka, modré a červené v barvě koberců. A záleželo na kterém koberci stál pes, který se jim z té dvojice líbil víc, toho tlačítko zmáčkli a za jejich zády se rosvítilo světlo v barvě koberce. Kdo měl víc světýlek postupoval dál. A tímto vyřazovacím způsobem se došlo až k tomu nejlepšímu.

Zpátky doma jsme byly ve 23 hodin, po dalších pěti hodinách jízdy. Oči jsem měla jak Hurvínek a říkala jsem, teda nadávala, že již do Polska, pokud nebude kousek za hranicemi, nejedu. Ale známe to všichni, po pár dnech z nás všechno opadne a již koukáme kam pojedeme příště  .