KENNEL  ROYAL STUART Dalmatian's

Klubovka Praha - Vinoř 2011...

26.11.2011 - Kyřena důstojná tečka za aktivní výstavní kariérou

Na tuto výstavu jsem vyrazila tentokrát sama. Máma ležela v horečkách. A tak se mi podařilo vyjet dokonce před plánovanou 6 hodinou ranní. Ještě na benzině doplnit palivo, koupit malý pití do auta a může se jet.

No ještě že jsem aktivně jela v teplákách, protože jsem ani nevyjela a už jsem se polila kolou. Ale tak čekala mě 3hodinová cesta a za tu dobu mi tepláčky uschnou.

Za Brnem, kdy jsem měla ujeto nějakých cca 100km, jsem si pěkně zamnula ručičky - jak že ta cesta pěkně odsejpá. V momentě kdy jsem to ale udělala se zjevila z mlžného oparu Vysočina. Bylo to jako bych si ji vyčarovala. Byla oblečena v bílé. Byl to opravdu nádherný pohled a mě jen bylo líto, že to nemůžu vyfotit. A ani jsem se nemohla dost kochat. Né, že bych se o to teda nesnažila. Opravdu už nám paní zima klepe na dveře.

Na 75 - 34km před Prahou hlásila cedule, že pozor na náledí. Kouknu na silnici a nikde nic. Do Prahy nám zbývalo nějakých 65km, když jsem zajela k benzince s tím, že se všichni vyvenčíme. Napřed jsem šla já. A ejhle náledí. Protože se k benzínce z parkoviště muselo trošku do kopce bylo to o držku. Zpátky k autu jsem se doklouzala. Puntičky jsem radši ani nevytahovala. Nemusí si dolámat nohy.

Nastavila jsem navigaci. Do cíle nám zbývala hodinka. Sice Garmin nebral číslo popisné, ale co důležité bylo dorazit. A statek není malej aby ho člověk neviděl.

Trošku jsem se zamotala v Chodově, fakt úžasné značení. Rovno totiž znamenalo do leva. No, ale na Prahu 9 jsme dojely. Ovšem najít statek nebylo vůbec lehké. Nebyl totiž za domkama vidět. Nakonec jsme jej přece jen našla.

Moc jsem se na něj těšila a na to jak si jej vyfotím. Pochází totiž ze 17.století a patřil Valdštejnům. A podle webu, který mají, vypadá naprosto famozně. Je to kus české historie a na to já slyším. Bohužel ale byla taková kosa, že z něj nemám vyfocenej ani kousek. Nechtělo se mi stát na tom ledovým větru. A stejně pak měl Soňáčka v rukou Pes Jíra.

Byla jsem zvědavá kam výstavu umístí. Podle stránek je totiž k dispozici sípka a konírna - ta jediná se dá vytápět. Okolí je se sice nádherné, ale ne na výstavu venku. Tedy ne v listopadu. A tak jsem vybavila nejen sebe, ale i puntičky do zimy. V autě měly přibalené bundy. Co kdyby. A ještě pro jistotu stan.

Holky se proběhly na pěkné louce, která ke statku patří. A pak už jsem šla stěhovat věci. Měla jsem v plánu, že si vyhlídnu koutek někde vzadu v rožku. Daleko od psů aby měly holčičky klid. No, ale když jsem vlezla do konírny, nadšení opadlo. Proboha kam se všichni vlezeme? A jak se do toho kruhu vleze 7 fen?

Puntičky se usádlily až na konci konírny? Jestli to byla konírna, tak jsem si ji představovala teda jinak a hlavně s mega prostorem. Ale zase na druhou stranu, ten mega prostor by se jen stěží vytopil. Kruh se nám podařilo zvětšit. Sice o kousek, ale i to stačilo, že vypadal prostornější.

Je moc jednoduché kritizovat ostatní, když člověk nepřiloží ruku k dílu. A určitě není snadné sehnat prostory na výstavu aby byla cena přijatelná pro obě dvě strany. A hlavně se organizátor nikdy nezavděčí všem vystavovatelům. I já jsem brbla, kterej pořád nad něčím brblá. A to tam nebyla mamina. Já totiž jen brblu, ale ona svou nespokojenost dá hned najevo. A kdo ji zná, ví že to nejde přehlédnout. Ale jsem ráda, že to dělá někdo jinej. Že ten někdo jinej má starosti. Já si jen v klídku dojedu na výstavu a pak se sbalím a zase odjedu. Nikdo už nevidí tu práci před a po. My jen čekáme na termín a místo kam máme jet.

Faktem, ale je, že to bylo místo velmi krásné. A důležitějsí než samotná výstava by mělo být to, že jsou kolem lidi, které máme rádi. Sdílejí s námi naše vítězství nebo prohry. Jsou majiteli toho nejkrásnějšího plemene na světě. Mají stejný koníček a podělí se o své zkušenosti, starosti a radost.

Pro mě je Klubová výstava svátkem tohoto plemene. Kde jinde než na klubovce by se měli majitelé dalmatinů potkávat? Je jasné, že vyhrát chce každý. Kdo říká že ne kecá. Ale ta výhra by měla být jen třešničkou za báječným dnem s dalmatiny a jejich majiteli. Za báječným dnem s přáteli. Navíc vyhrát může stejně jen jeden.

Já jsem takový den měla. A pokud Vy ne máte prostě smůlu.

Ale zpátky k výstavě.

Objevil se zde i Pes Jíra, který nám přijel puntíky nafotit. Něco málo odfotil, ale pak se mu rozbila závěrka. A já ho pak vidím zbalenýho a nachytsanýho k odjezdu. Tak jsem mu nabídla svůj foťák, že ať vyzkouší s ním. No a když to nepůjde, tak to opravdu zabalí. A tak si vzal Jíra můj foťák. Totálně jej přešteloval, co s ním udělal ví bůh. Ale je fakt, že jej pak dal zase do původní stavu. Což mě teda stejně neva, protože já si vystačím s automatem. Na nějaký to štelování mě neužije. Vždyť já nemám dodnes přečtenej návod. To jsou pro mě věci tak nějak navíc.

Výstavu posuzoval specialista na plemeno. Německý rozhodčí pan Marcus Ameis. Pan Ameis je dlouholetý chovatel dalmatinů, od roku 1966, a vlastní ch.s. v.d. Stadt Bensheim. A bylo přihlášeno celkem 62 dalmatinů.

Moc jsem si přála aby Mařenka dostala výbornou. A Kyře jsem přála, že by třeba dodělala KŠ. Bylo by to parádní zakončení její aktivní výstavní kariéry. Na klubovce v Praze začala a klubovkou v Praze i končí. Povedlo se tak nějak napolovic. Ale nebojte se. Kyru na výstavách uvidíte, jen né tak často jako doposud. Na klubových určitě, pokud nebudu v práci, protože klubovky mají u mě přednost před jakoukoli jinou aktivitou. A s Mayou pojedeme jak dovolí čas. Bohužel jej je zatím bolestně málo. Ale Maya bude mít svého handlera Barču Zdráhalovou. Tak jim moc přeju aby jim to spolu klapalo. Minimálně tak jako s Kyrou kdy mi Barča sem tam pomohla. S Mayou to bude asi víc než jen sem tam.

ALIÉNOR d´AQUITAINE ROYAL STUART ,,MAYA,, nastoupila do třídy mladých. Spolu s ní bylo přihlášeno dalších 7/6 fen. Byla to nejvíce obsazená třída na výstavě. Maya se na piškoty vystavovala nádherně. Naprostý rozdíl od minulého týdne. Krásně stála, pěkně běhala. A jak říkali ostatní, stála jako socha. Pan rozhodčí si všechny velmi důkladně prohlídnul. Kouknul i do uší. Nešlo jej ošálit, že by jste psa natočili tou lepší stranou. Každýho si obešel a pěkně prohlídnul ze všech stran. Maya skončila na 4.místě se známkou VD. Posudek mi přeložily, ale prd si z něj pamatuju. Pokud se mi to podaří přeložit - nejde o samotný překlad jako spíš o to zda to přečtu, tak obohatí tyto stránky. Přesto, že to nedělám a posudky na stránky nedávám, tak dnes to bude výjimka.

I vysvětlení VD známky se nám dostalo. Možná je pan rozhodčí prostě zadával, protože je na to z Německa zvyklý. Sice se mu vysvětlilo, že aby mohl být zadanej titul, musí dát výbornou, ale možná pak prostě upřednostnil známku vd. Těžko říct. Pravdou je, že ve psech dostal v jen jeden a ve fenách jen dvě z celkového počtu asi 10 mladejch. Další útěchou mi bylo, že u NO se známka v ve třídě mladých taky nezadává.

Ať tak či onak, svě se nezboří a jde se dál.

ich. DREAMSKAPE LOVES OF NAIRE ,,Kyra,, nastoupila ve třídě šampionů. I tato třída byla pěkně zastoupena 5/4. Vůbec jsem netušila co od Kyry čekat, protože v Nitře jsem se s ní celkem trápila. A ani piškoty nebyla výhra, protože byly velmi lákavé a Kyra si sem tam přešlápla jak moc je chtěla. V tom je mezi ní a Mayou strašnej rozdíl. Maya prostě stojí, ale Kyra když něco chce, tak napřed přešlapuje, pak si sedne a nakonec si štěkne. Nevěděla jsem zda před ní stát, klečet nebo klečet po jejím boku. No nakonec jsem skusila od každého něco. Pořád jsem nějak nebyla spokojená. A když jsem koukla po našich soupeřkách, který všechny moc pěkně stály, bylo mi všelijak. Věděla jsem, že asi nejdůležitější bude pohyb. Ovšem ty čtyři kola co jsme běžely mi daly pěkně zabrat. Ke cti pana rozhodčího prohnal takto všechny. Byla jsem moc překvapená, ale taky šťastná Kyra je první - jupí. Když jsem vylezla z kruhu strašně se mi klepaly nohy. Říkala jsem sice Kyře, že né že bych klubovýho nechtěla, ale že běh o BOBa by mě už fakt zabil. Možná holčička poslouchá až moc.

A tím to taky skončilo. Klubovýho vítěze společně s titulem BOB získala Yveta s Hetty. Moc gratulujeme.

A gratulujeme i všem ostatním.

Nesmím zapomenout na naši tečkovanou rodinu, která byla taky na výstavě. Mooneček ve třídě otevřené V1, CAC. Riči V1, Nejlepší veterán. Puggynka ve třídě otevřené V3 a Ebony Pearl - tu doplníme.

Uhlíkům a Irče jako vždy díky za bezvadnou společnost. Ale to platí i pro všechny ostatní - Evě a Evě, Markovi, Yvetě s manželem, Veronice s maminkou, Pepovi s Anet, Laděnce s manželem, Monče s Pavlem, Ladě Vetřelcové a Lianě s rodinou.

Díky i oraganizátorům, bez kterých by výstava nebyla. A to i přes naše brblání. Holt jsme lidi a vždycky budeme ,,chytří,,.

A spešl díky patří Jírovi, který se rozhodl strávit kus soboty s puntíky. A Petře Halíkové, která se na nás přijela podívat. Čekala na štěňátko po Kyře, a dost dlouho, ale bohužel se jej nedočkala. A tak má labradoří holčičku Vivien. Na kterou jsem se ale nestihla podívat. Snad nám vyjde nějaká ta procházka příští rok.

Jestli si někdo myslí, že tím, že jsme dojely na výstavu naše fo-pa skončila, tak se pěkně plete. Puggy totiž někde šlápla do hovna. Proč by měl někdo zohýbat svůj hřbet, že? A jak po nás skákala, napřed měla bundu od hovna Irča a pak i já.

A taky jsem tak ,,chytrá,, že jak jsem nechala zapnutou navigaci, která se mi mezitím vybila. Jak jinak. Naštěstí naskočila po zapnutí do zapalování. Na vymotaní se z Vinoř nám to stačilo a pak už jsme pěkně frčely.

Až úplně doma jsme si zajely k Mekáči. A i Kyra s Mayou dostaly svého hambáče. A že je to pro ně nezdarvé a plné éček a všeho možnýho. No a. Nemají to deně a ikdyž to tak nevypadá výstava je pro psa velmi psychicky a fyzicky náročná. A kdo si myslí že ne, tak ať si stoupne na špičky a zůstane tak stát po několik minut a bez hnutí.

Jírovi fotečky tady http://royalstuart.rajce.idnes.cz/Klubovka_Praha_2011_by_Pes_Jira/

Snad jsem na nic nezapoměla.